Milé ženy,

dnešní příspěvek bude delší, ale považuju tohle téma za alfu a omegu mateřského fungování. A vlastně ne jen mateřského. Tak si uvařte kávu a čtěte.

Já jsem začala s nastavováním hranic asi před 8 lety v práci. Tenkrát mi došlo, že pokud opravdu nechci pracovat po večerech a o víkendu, jsem to JÁ, kdo si tohle pravidlo musí zavést do života. A tak jsem začala stavět svým kolegům hranice tam, kde na to nebyli zvyklí. A světe div se, stačilo říct párkrát NE a ono to velmi rychle začalo fungovat! Kolegové přijali, že večer ani o víkendu nepracuju, neberu telefony, neodpovídám na maily, že nevezmu práci, na kterou nebudu mít kapacitu v pracovní době, a po krátké době jsem si v tom tématu přišla velmi akceptovaná.

Jsem máma!

Pak přišlo mateřství a úplně jsem se v tom utopila. Malému miminku se hranice nastavovat nedají, a taky proto jsme po porodu nadopované hormony, abychom to daly. Miminko se postupem času víc a víc osamostatňuje, ale naše schopnost nastavit si hranice se většinou nemění. A tak plujeme tím zažitým děním, žijeme potřebami dítěte, partnera, domácnosti a dalších povinností, které se na nás tak nějak nenápadně nahrnuly, a my jsme si toho ani nevšimly. A pak přichází to známé hluboké vyčerpání a touha mít aspoň chvilku, aspoň maličkou chviličku pro sebe, nebo se z toho zblázníme.

Přijmout to

Když jsem si uvědomila, že potřebuju sama sebe v životě postavit na první místo, bylo to sakra těžké. Byla jsem ale tak v háji, že mi bylo jasný, že to je jediná cesta, jak můžu být dobrou mámou pro svou dceru. A tak jsem si dovolila ji nechat celý týden (!) u jejího táty a odjet. Sama. Do lesa. A bylo to skvělý! Týden svobody, kdy jsem mohla vstávat, kdy jsem chtěla, za pochodu se rozhodovat, co budu dělat, nemusela jsem s nikým mluvit ani odpovídat na nekonečné proč. Najednou jsem znovu řídila svůj život. Po návratu domů jsem se cítila naprosto zazdrojovaná. Jako kdybych byla dva měsíce v lázních. Okamžitě se to projevilo na mé trpělivosti směrem k Magdalence, měla jsem odkud čerpat a náš vztah se jako mávnutím kouzelného proutku vyhoupl o několik levelů výš. Wow!

Každodennost

Jenže strávit týden v lese, to není něco, co se nám podaří každý měsíc, že. Potom je potřeba si ten zdroj, který si přivezeme, udržet. A ono to jde! Když je z čeho čerpat, stačí vědomá chvilka denně pro sebe a ta energie se drží poměrně dlouho.

Tip:

Zkus začít tím, že si uděláš svůj malý rituál, něco, co ti dělá radost, co tě sytí. Může to být káva vypitá o samotě, důkladné namazání celého těla luxusním voňavým olejem, krátká procházka v lese nebo tanec na tvou oblíbenou písničku. Cokoliv, co je tvé. Zařaď si to do svého dne jako jeho pevnou součást, jako prioritu, ze které neslevuješ. Postav se na první místo.

Kristýna